Toto má pochopitelně další konsekvence, v životě mě nezajímalo co se pánům líbí, co je pro ně neodolatelné, stejně tak jsou mi utajené veškeré taje svádění, prostě v tomto ohledu jsem naprosto tupá a oblečení a tyto věci jsem vždycky brala spíše jako sebevyjádření, než abych za tím viděla prostředek k dosažení dokonalé soulože (stejně si myslím, že to musí stát s chlapem strašlivě za prd, jasně, myslet značí prd vědět, ale zkoušet to nebudu) a co to komu dělá s poklopcem mi bylo víceméně ukradené, stejně bych si musela minimálně kleknout abych to viděla. Prostě tento život mám až neuvěřitelně jednoduchý, před 17 lety jsem si našla partnerku a jsem s ní dodnes a necítím potřebu na tom cokoliv měnit. Takže takové to klasické lesbické dilema ježišikriste chci ji do postele nebo chci ty boty? v mém případě defaultovalo do té druhé varianty. Je to pěkná prasárna, takže o tom ve slušné společnosti nemluvte. Když jsem se pak zeptala co je to swingers párty (nic zlého netušíc) s tím, že mi teď volal nějaký chlap co se na ni hlásí, kolega vybuchl smíchy a chechtal se dalších 20 minut, já pochopitelně stále nechápala o co jde. Přestože mám za sebou poměrně divoké mládí, které obsahuje takové krásy jako že jsem se zapletla hned s několika mafiemi, k smrti nasrala drogového dealera, který se mě dokonce dvakrát pokusil zabít a obchodovala prakticky se vším, což většina lidí zná tak maximálně z debilních filmů v televizi (realita se docela liší), pak se dá říct, že jsem prakticky nikdy neměla divoký sexuální život, což zase pro změnu asi většina lidí měla, nebo to zná alespoň z televize, já ale na takové blbosti nikdy neměla čas, takže když mi zavolal týpek, že by se chtěl přihlásit na swingers party (ten blb zdupal telefoní číslo, já pochopitelně nikdy nic takového nepořádala) absolutně jsem nechápala o co jde tak jsem to tak nějak ukončila s tím, že to asi bude omyl, no a on zněl nemálo nasraně. Pokud o sobě říkám, že jsem divná, dá se pod to zahrnout hned několik věcí. He died while doing what he loved most - being at the Knoxville Nationals.” My grief will be deep and complicated, but I am at peace knowing he is at peace.
In spite of his bipolar condition and his difficulties with many of us, he was my brother and I loved him.
He was a talented and published writer, a recorded rock musician, and a committed lifelong lover of sprint and stock car racing throughout the Midwest, covering colorful features/driver interviews in various race car magazines for numerous years. Thanks to all for being his loving and caring friends and family in spite of many challenging and complicated times we experienced. He is reunited with our parents who will embrace him in their loving arms. Rob will no longer be in pain in this life. The medical examiner has ruled out suicide, thankfully. As you all know, Rob had been struggling with many health issues the last few months and an autopsy will hopefully reveal some answers. He was excited to be in the area with his new/used orange Honda (which he called his new race car!) to attend his beloved races in Knoxville. His Facebook page is surprisingly public (though maybe I can see it because we have 30 mutual friends) so I was able to see the statement that his sister posted last night regarding his death: “With profound sadness and shock, I must share that my brother, and only sibling, Robert David McCuen, left this life early this morning, 8-11-21, in a hotel room in Oskaloosa, IA. McCuen played drums for Plasticland as well as other well-known Milwaukee bands like Liquid Pink, Animal Magnets, Rob McCuen and the Ruins and Wanda Chrome and the Leather Pharaohs he was also an author and sports publication writer. McCuen was well-known in the Milwaukee music scene and while I only met him briefly once or twice, a lot of my friends knew him quite well and today my social feed has been filled with remembrances and anecdotes. Today’s spin of Plasticland’s first LP in honor of drummer Rob McCuen, who died yesterday (not sure of his age, somewhere between 60 and 68 years old).
0 kommentar(er)
